Lidovky - Big bloger
Kdo? No přece Bacily. Slavná kapela, která na koncertě na Střeleckém ostrově oslavila 45 let od svého založení. Kdo zná Bacily především jako doprovodnou skupinu Václava Neckáře, tak ocení informaci, že Vašek oslavil 50 let od vydání prvního sólového alba Tomu, kdo nás má rád. Fanoušci asi taky poznali, že se v názvu článku skrývá úryvek z písničky skupiny Bacily.
Mezi prioritami nově vytvořené tzv. Národní centrály proti organizovanému zločinu chybí boj proti korupci.
Za těch devět let mého působení zde na blogu jsem přišel do styku se stovkou dehonestací od téměř výhradně anonymních pisálků. Ti se, dík své anonymitě, dopouštějí urážek, nadávek a vulgarit často z toho důvodu, že jim nic nehrozí. Mají zde gratis to, co si nemohou dovolit říkat nebo psát pod svým vlastním jménem, to by jim totiž jejich rodiny a známí rozhodně netrpěli. Mimo těchto, trochu zastydlých puberťáků, jsou ovšem také tzv. desinformátoři, kteří nejsou tak úděsně vulgární, mají vyšší ...
Snažit se představit nádhernou téměř tisíciletou Telč v jednom článku, by ode mě bylo naivní. Pokusím se vám toto město, zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, maličko přiblížit aspoň v několika fotografiích.
Když si odmyslíme, že je muflon v podstatě ovce, může nám připomínat čerta. Hlavně dětem, které mívají bujnou fantazii. Ve skutečnosti je to tvor, který by se pořád pral.
V září se planety Mars a Saturn, které spolu po celé léto dělaly společnost hvězdě Antares ze Štíra, rozprchnou. Saturn se z oblohy postupně vytratí. Země vrhne na Měsíc polostín a astronomické léto nás letos opustí předčasně už 22. září v 16:20 SELČ. Na konci září se objeví Merkur.
„Nejde o to, být šťastný. Jde o to, být lidský.“ Tato slova českého filosofa Milana Machovce jednou provždy převrátila mou představu o štěstí. Před tím jsem zažil desítky hodin diskusí na téma „štěstí“, aniž bych jej byl pochopil. Podobně to vyjádřil indický básník Rabíndranáth Thákur: „Snil jsem a myslil jsem, že život je radost. Probudil jsem se a zjistil jsem, že život je povinnost. Začal jsem ji plnit a zjistil jsem, že život je radost.“
Utečenci ani migranti nejsou myši ani krysy, ale lidé. Lidé musejí dodržovat zákon. Stát musí plnit své funkce.
Opět jsem se vydal v parném létě na zahradu, abych objevil něco nového a zajímavého...
Při prohlídce foto archivu jsem našla snímky z výletu na Šumavu.
Tak jsem byl dnes u kadeřníka. Moje vlasy už delší dobu volaly po sestřihu. Připadal jsem si poněkud hloupě, neboť jsem si na to nebyl schopen najít čas. Vždycky se přihodilo něco, co mi mou návštěvu holičství zhatilo a odsunulo na neurčito. Manželka prohlásila, že začínám vypadat jako neandrtálec a že můj vzhled je ostudný. V tomto ohledu jsem si od ní vyslechl poměrně hodně narážek, obsahujících určitý osten výčitky. Řekla mi také, že bych v takovémto stavu neměl chodit k soudu. Nicméně její názory ...
Nevím proč, ale Krnov jsem měl zafixovanej, jako šedý a nezajímavý město. Předsudky však padly hned na první uvidění. Cyklista však neni od toho aby jen chodil a zíral, jeho posláním je hlavně jezdit a zírat.
"Tak už jsou zase tady," pomyslela jsem si chmurně s vyhlídkou na nové "trvalé" změny tramvajových tras MHD v Praze. Cestou po změnách v MHD jsem zachytila i několik dalších zajímavostí.
Já už bych ho odvolal dávno, ale nejsem členem vedení SKS.
Pamětníci si možná vzpomenou na polský film Farao. Pouštní exteriéry byly natáčeny v Błędowské poušti. Nejen filmařům se zalíbila, alespoň část si obsadili i vojáci.
Děje se tak často, ještě se bude dít, vždyť republika, i když aktuálně prosperuje, je úplně rozkradená. Zvyšování věku odchodu do důchodu je nemorální, neboť způsobí...
Jana je šarmantní šedesátnice, matka tří dávno dospělých potomků, kteří se se svými rodinami rozprchli po světě. Vychovala je s láskou a otevřeností, s vymezením právě jen takových mantinelů, aby z nich mohli vyrůst samostatní, pozitivní a úspěšní lidé. Před pár léty ovdověla a nyní přestože žije sama, se smíchem říká, že by na všechny své aktivity potřebovala, aby den měl osmačtyřicet hodin.
V sobotních Lidovkách vyšel skvělý rozhovor s odborníkem na Angie, Ralphem Bollmanem.
Byly určeny pro každého. Vyráběly se v mnoha modelech. Opravář byl vždy na dosah. Jak výroba, tak i použití odpovídalo i současným ekologickým normám. A i když se k pohonu používaly biozdroje, majitelé se obešli bez jakýchkoli dotací.
Návštěva Angely Merkelové se u nás setkala s nebývalým odporem veřejnosti.
Jistě nemusím dodávat, že seno voní jinak koním, a jinak zamilovaným. Horší je, když jeden z nich, popřípadě oba, trpí pylovou alergií (my laici tomu nadáváme senná rýma); pak jim je naprosto fuk, že i do oblak to odtud mají blíž.
Každá vesnice má svého obecního blázna. Když odejde, přijde jiný. Tuto skutečnost mi potvrdila starostka vedlejší obce, když jsem s ní před lety řešil problémy s jedním podivínem. Jakmile z vesnice odešel, přišel jiný. Tento zákon "konstantní koncentrace bláznů na daném území" nelze ani zdůvodnit, ani ovlivnit. Bláznovství tady s námi je a bude, ať s ním nesouhlasíme nebo jej společně s Erasmem Rotterdamským chválíme.
Nejprve bych chtěl sdělit jednu věc, že chování tureckého režimu je dýkou do zad evropským demokraciím, které ne a ne odhalit a odstranit jakýsi „politický a mocenský nádor.“ Dále se mi nelíbí zatýkání a vyhazování právě těch, kdož se...
Musím přiznat, že příběh čínského generálního konzula v Rakousku v letech 1938-40 jsem donedávna vůbec neznal. Oslovil mě ale velmi silně.
To, co se dělo děje kolem reorganizace policie, je fraška, jejíž jedno vysvětlení je, že všichni herci ztratili paměť. A to nejen ti, kteří reorganizaci policie připravili nebo ji obhajují, ale i ti, kteří ji vehementně kritizují. To druhé je, že je to divadélko, na němž se všichni dohodli, protože Robert Šlachta vadil všem. Zdá se, že pravdě bude blíže asi to druhé.
Kakost luční jako by vyhledával místa v blízkosti lidských sídel a cest. Ve skutečnosti je to tím, že mu vyhovují půdy s vyšším obsahem živin a dostatek slunečního světla.
Nejvíce neologismů vzniká v politickém prostředí. Krásné nové slovo se objevila nedávno v článku Petra Koláře v časopisu TÝDEN: : „Nezeman“.
Mezi běžné problémy, které člověk v životě řeší, mi přibyl nový - likvidace pozůstalosti po mamince. Některé věci jdou vyhodit snadno, některé jdou prodat, některé jsou vzácné (ne cenou, ale emocemi) památky, které vyhodit prostě nejde a musí se uschovat (což znamená, že je bez sentimentu vyhodí potomci). A pak jsou tady knihy.
Ačkoliv je nyní pod mrakem, tak jsem jej opět navštívil. A tak o něm básním. Je to nádherný a společenský tvor.
Ani jsem zprvu nemyslela, že něco sepíšu a ještě k tomu trochu mimo svou doménu – hudbu. Kdyby nedávali dnes večer dva mimořádné pořady na ČT Art, asi bych to fakt nechala být. Ale hned zkraje to byla Marta Kubišová a po ní Jarek Nohavica zpívající písně Karla Kryla.
Vznikla otázka, proč se České Švýcarsko jmenuje zrovna takto. Důvod je snad ten, že dva Švýcaři, malíř a rytec pracovali od roku 1776, jako jedni z mnoha odborníků, na rekonstrukci Drážďanské galerie. Jejich časté výlety ve svém volnu směřovaly nejvíce k sasko-české hranici. Když se měli vrátit domů, nechtělo se jim, že své Švýcarsko našli tady. Asi po deseti letech jsou již první zmínky o Saském, později i o Českém Švýcarsku.
Soud dal muži podmínku za nahý zadek při průjezdu amerického konvoje.
Nejen polemická reakce na antimodernistický text profesora Jiřího Trávníčka "Zůstat Homérem i po Joyceovi", publikovaném v časopisu Host. Tváří v tvář takové míře nepochopení (tak překvapivé u tak renomovaného literárního vědce) se chci pokusit velice stručně vysvětlit, oč v Joyceově díle jde a v čem spočívají jeho kvality.
„Maminko, proč ten pan bezdomec tolik smrdí?“ Na ty dvě byl hezký pohled. Štíhlá tmavovlasá maminka s mladičkou dámou jakoby si z oka vypadly. Přistoupily na Palmovce a usedly naproti mně na dvojsedačku ve vagónu metra.
"Ať jsou USA znovu světovým četníkem", vyzývá bývalý šéf NATO.
S radostí jsem dnes na Radiožurnálu vyslechla zprávu, že nově vytvořený tým ministerstva vnitra bude od nového roku monitorovat, sledovat a vyhodnocovat proruské aktivity na internetu. Propagandu Kremlu prý u nás šíří až stovka různých subjektů.
John Virapen je znám jako odpůrce farmaceutických koncernů a velkých korporací. Vystudoval psychologii a přes 35 let působil v nejvyšších manažérských funkcích farmaceutických firem. Za tu dobu zažil mnoho skandálních jednání, která z něj vychovala dnešního odpůrce zavedených léků, očkování a dokonce i způsobů politického rozhodování. Navzdory tomu, že přináší řadu důkazů proti zavedeným lékům, domnívám se, že nemá pravdu. Proč?
Kdoví jestli budeme cestovat na vzdálenost mnoha světelných let dalekým vesmírem, aby lidstvo osídlilo životodárné planety, které obíhají kolem hvězd.
Fotografie ibišku bahenního za slunečného počasí (srpen 2016).
Zpívá jako Caruso. To bývalo časté úsloví v minulosti, takové měřítko kvality tenorů minulého století. Je pravda, že Enrico Caruso byl zjev, který se rodí jednou za sto let. Doba však pokročila, aspoň technicky jsme u záznamů, o kterých se božskému Carusovi ani nesnilo.
Je třeba si jen počkat pár tisíc let na město, až vznikne, až se rozutíkají domy po krajině a budou z nich ulice i náměstí a lidé, co se mezitím narodí a ještě nezemřou, vyjdou ven, auta zatroubí, tramvaje zacinkají. Pak vzít do ruky docela drobnou věc, přiložit ji k oku a s citem cosi zmáčknout. A věřit - docela bláhově -, že tam bude ve fotce zaklet drobínek života. Občas se to tak nějak podaří, častěji vůbec ne..
Minulý a tento rok jsme strávili dovolenou v Bulharsku. Bylo to osudové setkání...
tak už i z Tebe si začínají dělat legraci a obviňují Tě z korupce při shánění zaměstnání. Kdejaký odborář teď bude mluvit do toho, jestli na Tvoji trafiku měli nebo neměli vypsat výběrové řízení. Neboj se, v nejhorším případě dostaneš místo jinde bez výběrového řízení. Dnes už je jiná doba a nestane se, aby Tě někdo kvůli tomu zavíral do vazby.
Annecy je vyhlášené letovisko ve francouzských Alpách. Údajně rušné turistické středisko dokáže pár dní deště téměř vylidnit.
Pravčická brána je symbolem Národního parku České Švýcarsko, kdy její oficiální název se ustálil až v 30. letech a velká turistická návštěvnost této největší pískovcové skalní brány zapříčinila v roce 1980 zákaz vstupu na vlastní skalní most. Krásu tohoto místa můžeme sledovat ze skalních vyhlídek na okolních skalách.
Ze života nádherné a působivé rostliny na zahradě (srpen 2016).
Když se řekne údolí, většinou si představíme nenáročný terén. To se ale změní, pokud trasa vede podél horský bystřiny směrem nahoru. To je případ Kryštofova údolí. Klasický utahovák, pozvolna stoupající k prudkýmu zakončení.
Celý příběh Martiny Sáblíkové je perfektní důkaz toho, jak to u nás v republice funguje. Nahoře ve funkcích máme spoustu neschopných lidí s laxním přístupem k jejich práci a lidé jsou pro ně jenom prostředkem k jejich pozicím. A bohužel to není jenom v politice, ale všude, kde nejsou lidé dosazováni na podkladě odbornosti, ale kde hraje roli volba a kolegiálnost. Když například Sobotka prohrá ve volbách, odstaví ho. Ne proto, že nedokázal prosadit plán strany, pracovat pro lidi tak, aby se zvedla ...
Jsou komiksové příběhy, ze kterých mrazí. Kniha JEŠTĚ JSME VE VÁLCE, kterou vydalo POST BELLUM v nakladatelství ARGO v roce 2011 je toho příkladem. Zpracované osudy obyčejných lidí, kteří se dostali do konfliktu s režimem. A najednou se před námi zobrazuje nepředstavitelné hrdinství, provázené často nevyslovitelným utrpením.
Železo na našem území začali vyrábět Keltové již asi před 2 500 lety. Železná ruda se na tehdejší malovýrobu našla téměř všude. Zdroj energie poskytlo dřevěné uhlí. Jeho výroba má už tedy úctyhodnou tradici.
Prince Rupert, Kanada, 21. března 2006, 2000 hrs Pacifického standardního času. Z přístavu vyplouvá "Queen of the North," v té době pátá největší loď ve 36-ti členné flotile trajektů Britské Kolumbie (délka 125 metrů, kapacita 650 osob a 115 vozidel).
Veselý multikulti silvestr nejen v Kolíně nad Rýnem a následná úřední a mediální konspirace jsou už dávno passé. Vražedné řádění osamělých, frustrovaných šílenců, kteří nechodí do mešity a nemají nic společného s islámem dalo veřejnosti spolehlivě zapomenout na „pouhé" sexuální násilí. Až na jeho stále přibývající oběti.
„Já přece nejsem žádná zlatokopka, jenom mám prostě na chlapy smůlu.“ Sdělila Zdena unaveně odrazu své pomalu stárnoucí tváře v zrcadle ten večer, když náhodou zaslechla, co se o ní mezi lidmi povídá. Pak si šla lehnout a před usnutím jí mysl jako v biografu promítla film o jejím životě.
Všichni jsme ji milovali. Věru Čáslavskou. Milovali ji v Japonsku, kde získala v r. 1964 tři zlaté medaile. Milovali ji v Mexiku, kde získala čtyři zlaté medaile. Nejlepší sportovkyni roku 1968!
Po osmi letech blogerského působení patřím k autorům, kteří zde pamatují lepší časy ve smyslu dobrých čtivých nekonfliktních autorů a sociálně inteligentních diskutérů. Pravda, nemohu zapomenout na výjimku, ale ta samozřejmě potvrzuje pravidlo jinak všeobecné slušnosti. Píšu (fotím) pro radost a rozčiluju se zde také dobrovolně. Že mi BigBloger přinese i materiální užitek, to jsem nikdy neočekávala, ale přišlo to!
Na setkání s mimozemšťany se připravuje i OSN. Rusové jsou o krok dál - už léta s nimi komunikují. Bez problémů a přímo tady, na Zemi.
Na tom se populisticky shodla vláda. Přijde tovaryš ke kožešníkovi...
Kam jsme to až došli, když HRAD nedokáže poděkovat za zásluhy boje proti komunismu člověku, který patřil mezi ty, jenž byli symbolem tohoto boje. A jak to, že se proti tomu národ nebouří, kde jsou ti všichni chartisti, umělci, intelektuálové, sportovci, pokrokoví novináři a vůbec slušní lidé tohoto státu. Měli by doslova řvát a přinutit tu namyšlenou, arogantní hrůzu na HRADE, aby se začala chovat jako prezident s respektem k lidem a ne jako majitel ovčince, který smí dělat, co se mu zlíbí. Od ...
Opona spadla, je po představení. Nejekologičtější olympijské medaile v historii, zavěšené na stužkách z recyklovaných plastových lahví jsou rozdány, a obyvatelé Rio de Janeira se vrací k nerušené odpolední siestě. Zda, respektive kolik lidí se nakazilo virem Zika se neví, a zřejmě nikdy vědět nebude, když se ta potvora (nebo ten potvor?) pomalu, ale jistě rozlézá po celém světě.
Politické směry typické pro demokratické období jsou na sestupu a slábnou se slábnutím moci státu a účinnosti demokratických orgánů. Levice a pravice se vztahuje k uzavřenému státu, kde státní moc je dostatečně silná a nakonec rozhodující. Když ovšem je stát stále více zavázán různými mezinárodními závazky a ztrácí suverenitu, musí dokonce prosadit věci, které lid nechce (přijmutí migrantů), jsme v situaci, kdy vnitřní záležitosti státu dobře popsané soutěží klasické levice a pravice, přestávají ...
Obě ty Lady byly z Anglie a asi nebylo v minulém století ve světě známějších Britek (vyjma královny Alžběty II.). Jednu jsem si rezervoval na noc a druhou spíše na den, přesněji řečeno, četl jsem si na střídačku knížky o nich. Ta o Margaret Thatcherové, bývalé britské premiérce (napsal ji Charles Moore), je velmi bytelná a už ji - jsem penzista - v rukou neudržím, a tak čtu o ní přes den. Vzpomínky si Agatha Christie napsala pro jistotu sama (nikdo jiný by to tak nezvládl) a ponechávám si je jako ...
Ze Rtyně nebo Malých Svatoňovic je to docela hezká procházka. Přímo nahoru na hřeben Jestřebích hor a pak zase pěkně dolů. Pořád po červené značce.
Dnes se dostávám k ženským operním hlasům. Vezměme to od těch nejnižších. Pro alt a mezzosoprán určit rozhraní je skoro nejtěžší, protože ono není snadné vymezit přesnou hranici mezi hlasy obecně. Dá se říci, že mezzosoprány u zpěvaček převažují. I tvůrci oper častěji psali svá díla pro ně. Objevit krásný alt, či nízko položený mezzosoprán, je opravdu výjimečné.
Česká televize opakuje výjimečný 3-dílný televizní film ukazující německý fašismus v syrové a nepřikrášlené podobě...
„Aspoň jednou v životě bys měl vyzkoušet, jaké to je s jinou ženou. Vždyť jsi měl před Květou jen pár zkušeností, které ani nestály za řeč.“ říkávalo čas od času Jirkovi jeho horší já.
Česká republika - dříve Československo - se podobá těžce zraněnému organismu v post-sametové době, která bohužel nahrává „gaunerům“ ve...
Ze světa nádherných barev z dílny malebné přírody. Tvůrčí svoboda naplno žije.
Před 15 roky došlo k teroristickým útokům na Spojené státy americké.
Když jsem dnes v televizi viděl slavnostní rozloučení s Věrou Čáslavskou v Národním divadle, napadlo mě, že i já, tzv. absolutní společenská nula, bych se chtěl rozloučit s touto osobností našeho národa, ale nepotřebuji k tomu Národní divadlo, stačí mi jen můj prostor na blogu Lidovek.
Bc. Jana Opočenská (24 let) vyrůstala v rodině libštátského starosty, dnes bydlí s přítelem ve Vratislavicích nad Nisou. Když příteli před dvěma lety diagnostikovali těžké onemocnění kostí, začala s ním jezdit všude s vozíčkem. Z této perspektivy si posílila nejen svaly, ale i trpělivost. Dnes tato absolventka Waldorfského lycea v Semilech a Technické univerzity v Liberci kandiduje v Libereckém kraji za ODS. S jejími názory se můžeme seznámit v následujícím rozhovoru:
Pane Vlastimile Čechu,
my oba dva víme, že se ve skutečnosti jmenujete jinak, ale nelekejte se, neprozradím Vás. Já přistupuji na Vaši hru a budu Vás tak vlastenecky oslovovat, abych Vám udělal radost. Vy si mě titulujte podle své libosti: Ješita, Cukrouš, Nadutec, Pokrytec, Zrádce vlasti, Reakční veš, Náfuka, Drzoun, Lhář... atd.
my oba dva víme, že se ve skutečnosti jmenujete jinak, ale nelekejte se, neprozradím Vás. Já přistupuji na Vaši hru a budu Vás tak vlastenecky oslovovat, abych Vám udělal radost. Vy si mě titulujte podle své libosti: Ješita, Cukrouš, Nadutec, Pokrytec, Zrádce vlasti, Reakční veš, Náfuka, Drzoun, Lhář... atd.
Jeskyně mají svůj vznik, vývoj a zánik. Jednou z téměř zaniklých jeskyní je Boží most v Bulharsku.
Ing. Tomáš Špinka (30 let) absolvoval Provozně ekonomickou fakultu ČZU v Praze a poté 5 let působil jako pedagog ve Středisku volného času dětí a mládeže v Turnově. Tento dlouholetý skautský vedoucí již rok šéfuje Sportovně-rekreačnímu zařízení v Turnově. V roce 2012 se oženil s manželkou Denisou a letos v květnu se jim narodil již druhý syn Šimon. Prvního syna Matěje uvítali na svět v roce 2014. Díky jeho ochotě se v následujícím rozhovoru můžeme seznámit s jeho názory.
Ing. Tomáš Bláha pokračuje v rodinné tradici. Jeho matka je starostkou v Rovensku pod Troskami, on teď společně s ní kandiduje do Libereckého kraje na kandidátce ODS. Jako projektant ve stavebnictví rozumí dopravním stavbám, jako rovenský patriot nedá dopustit na Český ráj, kde se narodil. V květnu 2016 se oženil a Liberecký kraj, ve kterém žije, chce pozvednout i politicky. Za tím účelem vznikl i níže uvedený rozhovor:
Zkusme se společně pustit do pátrání po rozuzlení hádanky z počátku 18. věku…
Postřehy cestovatele velmi sporadického
K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří podle Cimrmana dvě vady komplementárně spojené. Neschopnost udržet myšlenku a naopak neschopnost myšlenku opustit.
Většina žen a dívek dozajista má své osvědčené metody, jak vzdorovat nežádoucí pozornosti příslušníků mužského pohlaví. Pokud by si však chtěly tento svůj „zbrojní arsenál“ rozšířit, nabízím jeden spolehlivý způsob.
Trampské hnutí bylo založeno na přátelství, úctě k přírodě a svobodě. Proč ale dnes trampů tak drasticky ubývá?
je povoleno téměř všecko. Místo zasloužilých literátů a nositelů Pulitzerových cen tu řádí horda nesoudných grafomanů, snažících se o své zviditelnění, a přesvědčených o tom, že jejich tvorba je přímo ÚŽASNÁ. A považte!! I kdyby pod jejich zoufalými článečky, doprovázenými kupou nezajímavých fotografií, bylo 100 odmítavých reakcí, oni se nepoučí - protože se poučit NECHTĚJÍ.
Vodní krysa, bobr jihoamerický, řekomyš americká – to je jen část jmen pro nutrii říční. Původem je z Jižní Ameriky, chována je pro kožešinu a maso. Z chovů se dostala do volné přírody, kde se místy invazně šíří.
V posledních OVM nepříjemně překvapil Martin Komárek. Dokonce se nestyděl napadnout huhňání svého soubesedníka Františka Laudáta,
Vládne nám režim totálního bezpráví. Právo nevymahatelné - věznice praskají, a to přímo na politickou objednávku!
Pražský rodák Marek Podsedníček (36 let) od dětství bydlí v Krkonoších. Dlouhodobě se pohybuje v oblasti prodeje užitkových vozidel. S partnerkou před půlrokem přivedli na svět dceru Patricii. Do ODS vstoupil v roce 2010 ve snaze podpořit pravicovou politiku. Díky jeho ochotě vznikl následující rozhovor:
Bc. Jan Skalský v současnosti dokončuje magisterské studium politické filosofie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde jej po úspěšných státnících z politické etiky a politické filosofie čeká obhajoba diplomové práce na téma „Sionismus v současném politickém diskursu v českém prostředí“. Vedle studia podniká v oblasti marketingu na sociálních sítích a provozuje vinotéku. Ve volném čase se věnuje politice a spolkové činnosti v Košťálově.
Je jasné, že reforma krajů z roku 2000 je nepovedený paskvil na který jsme všichni doplatili. Místo aby stát za peníze jdoucí z Bruselu stavěl dálnice, opravoval silnice, budoval vysokorychlostní železnici, plavební anály,obchvaty měst, nové vlaky a nádraží a další jinou infrastrukturu, tak ponechal politiky v krajích s nástroji ROP a za dotace z Bruselu stavět cyklostezky, parkoviště, penziony, akvaparky, rozhledny, muzea a památníky a podobné nesmysly.
Řeknu-li “kontraalty” v tomto pořadí, vypadá to, jakobych u dam spletla číslování dílů. Alt je přece hluboký ženský hlas a kontraalt něco jako ženský bas. Pokud postupuji od nejhlubších, měl by ho předcházet, že? V pop music to tak vypadá a skutečně se sem řadí zpěvačky s velmi hlubokým hlasem. Ale současně platí – a to i pro klasiku - že se tak nazývají hlasy mimořádné, s obrovským rozsahem.
I nádherný podzim má mít prostor svůj alespoň v oblasti umění a kultury.
Toho roku se urodilo nádherné babí léto. Jednoho takového dne seděla Zdenka v zahradním křesílku pod bílým loubím, ovíjeném nádherně kvetoucími růžovými růžemi. Vždycky říkala, že to místo je tak přeslazené, jako šlehačkový dost, ale k zelenému trávníku a k pestrým záhonům květin se sladce pojaté loubí nádherně hodilo.
Netušil jsem, že zrovna tohle zůstane na mně, vždycky to tady přece měla na starosti ženská. No ale co mi zbývá, někdo to holt udělat musí.
Jeden blogkolega prý znovu objevil Bulharsko. Já tam byl naposledy v roce 1977 a nemám touhu se tam vracet.
O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se jedné populární soutěže, mafiánské justice a fantazie.
Proč je to pro někoho úplně obyčejný pracovní den a pro druhého je tak důležitý a nepostradatelný?
O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se „blokovaného“ vztahu, životního prostředí a fantazie.
Na přelomu letopočtu vkročila Evropská civilizace do jiné dimenze. Vidíme, že hodnoty dříve pozitivní se staly negativními, humanismus a materialismus přestaly vykonávat svoji kladnou funkci v pokroku a převtělily se do užívání života bez závazků a do nekonečného materiálního růstu. Tyto ideály se už staly zhoubnými natolik, že ohrozily samotnou fyzickou a kulturní existenci evropských etnik, evropská etnika vymírají, nedovedou se bránit, vyčerpávají nadměrně materiální zdroje planety (nikoliv samy) ...
Před rokem touhle dobou bylo všechno špatně. U mě. Uvnitř mě. Na lednici byly připravené letenky. Měla jsem plán. Odjedu na půl roku do ciziny. Odjedu a něco se stane.
Náhodné podvečerní světelné efekty, které se ukázaly na stěně, jejíž barva se fotograficky změnila.
Bude to už nějakej pěknej pátek, co jsem šel Jungmannovou ulicí, kde jsem před obchodem Poprom, který už tam dávno není, narazil na skupinu pankáčů, kolem nichž se linula vůně kouřené trávy. K nim se připojil jakýsi rastaman, kterému na otázku „Kam jdete?“, odpověděli pekne po slovensky: „Ideme na Sex Pistols!“
Je dojemné sledovat, jak se ústy krajských kanditátů najednou těsně před volbami valí na naši malou zemičku statisícové davy záludných migrantů, azylantů a všelijakých jiných "kontrabandních trabantů"
Ve svém životě putuji uměleckými žánry, dokonce se snažím tvořit nové. Tentokrát jsem si vybral "nenáviděnou" budovatelskou poezii, která by se zároveň mohla považovat za buřičskou. Je mi líto obyčejných lidí, kteří trpí v dnešní nelítostné a prolhané době. Kéž by byla jejich situace mnohem lepší!
Předloni v březnu jsem byl u soudu. V Písku. Mimo jiné jsem tam shlédl výstavu otce jedné známé, s níž jsem se krátce předtím seznámil. Výstava mě poměrně vzpružila. Tutti universale. Tak se jmenovala. Ta výstava tedy. Ta známá se jmenuje jinak. Dosti neobvykle. S jejím jménem jsem se předtím setkal jedině v Prodané nevěstě. V reálném životě nikdy. Takže, když jsem se s ní poprvé setkal v kavárně Slávie, dobře jsem si ji prohledl, abych věděl, jak vypadají nositelky jejího jména. Na rozdíl od operní ...
Alena Vitásková je chytrá ženská. Díky tomu se stala v r. 2011 šéfkou Energetického regulačního úřadu. Alena Vitásková je laskavá ženská, svojí osobu zaštítila fungování několika neziskových a humanitárních projektů. Alena Vitásková je statečná ženská. Dokázala čelit energetické mafii, pro nás všechny vybojovala nižší ceny elektřiny.
aneb Topocentrický pohled na vesmír v říjnu 2016. V říjnu bude možné spatřit všechny planety Sluneční soustavy. Některé večer, jiné ráno, Uran a Neptun téměř po celou noc.
Žokej Josef Váňa má rád koně. Žokej Josef Váňa rád závodí na koních. Osmkrát na nich vyhrál Velkou pardubickou. Žokej Josef Váňa má rád koně i jinak. Jak přiznal v rozhovoru pro časopis TÝDEN, má rád koňský salám a koňské bifteky. Řekl o nich: „Konina je úžasné maso, to nejlepší.“
Není to žádná novinka. Nadávno ji připomněl časopis RESPEKT. Je to již přes tři tisíce let starý příběh z I. knihy Mojžíšovy, ve kterém židovský chlapec Josef vykládal faraonovy sny. Řekl mu, že po sedmi úrodných letech přijde sedm let hubených. Faraon se tedy musí připravit s předstihem na dny nedostatku. A faraon se připravil.
Kráva je zvíře nejenom užitečné, ale i parádivé a vzdělání lačné, neboť kamkoliv se vydá, tam sebou nese čepec a knihu. Slouží se na ni šest let, a postřehla jsem, že i tady se projevuje hluboce zakořeněný šovinismus. Na vola jako kůl (neplést, prosím, se slovem "cool") se totiž pracuje o rok déle.
„Jestli si v životě ještě někdy začnu s nějakou ženskou, tak jedině pro pobavení,“ zařekl se Marek poté, co se mu konečně podařilo rozdýchat rozchod s Kamilou.
Fotografický deník z měsíce září
Tento článek píši k svátku (21.10.) pro svoji dceru Brigitu, a tak prosím ctěné čtenáře o shovívavost. Pokud chtějí napínavou četbu s vyfabulovaným vyvrcholením a překvapivou pointou, nechť článek raději přeskočí, aby mi nemuseli nadávat, že to je zoufale nudné. Je to totiž ze života a bez fabulace...
Sluníčka a srdíčka pochopitelně nemohu vynechat. Především k radosti těch, kdo sluníčkáře neskonale milují.
Osoblažský výběžek je turisty a možná i Bohem zapomenutý kraj, zakousnutý do Polska severovýchodně od Krnova. Ideální nejen pro cykloturisty, ale také milovníky vláčků, což jsou všechny děti včetně tatínků a dědečků a pár maminek.
Byla neděle a hodně časné ráno. Pomalu jsme se s ženou probírali ze spánku, už tak trhaného, jak tomu bývá u důchodců, když v té ještě pořád tmě se směrem od okna začal po stropě rychle šířit bílý pruh intenzívního světla. Řekl jsem ženě při pohledu na strop: to na nás sestupuje duch svatý, aby nás ještě více osvítil a duchovně povznesl. Namítla - je praktičtěji založená -, že je to světlo od auta, jež právě přijelo na dvůr. Později jsem se s předjitřním zážitkem svěřil ještě dceři a ta navrhla ...
Takže buňky si dělají pořádek na místní úrovni, zjistí-li, že něco v organizmu nebo tam nahoře začíná skřípat.
Takový móresy "prohnilýho Západu", jako slušnost a lidský práva, s tím si děte "do Brusele" :-)
O tom silně pochybuji a nejsem sám. Článek, který je upravenou verzí autorova textu, byl publikován 20. září 2016 na Neviditelném psovi, ale po několika hodinách byl stažen a autorovi byl sdělen důvod, že "článek je zbytečný, jelikož Havel není pro současnou politiku už významný a řada informací o něm i jeho rodině je už beztak dávno známá".
Můj duchovní vývoj v dětství byl ovlivňován jednak světovou válkou, jednak rodičovskou výchovou ve smyslu katolického Desatera a jednak dostupnou literaturou, z čehož velkou část tvořila též takzvaná literatura braková. Detektivky v nichž dominoval vysoce nadaný Leon Clifton či Sherlock Holmes si poměrně konkurovaly s romány kovbojskými ve dvou časopisech Rodokaps čili Romány do kapsy, jakož i jejich dvojčetem zvaným Rozruch.
Nedožité osmdesátiny našeho prvního polistopadového prezidenta nás nutí k zamyšlení nad jeho osobou. Nelze zpochybňovat jeho zásluhy v protikomunistickém odboji, ani jako symbolu převratu k demokracii. Ovšem s přibývajícím časem je pro pamětníky nepochopitelná stále se stupňující jeho sláva. Proč zrovna Havel?
„Bráško, představ si, že zdaleka ne všichni jsou na tom tak dobře jako my, někteří dokonce nemají kde bydlet.“ „Fakt, ségra? To jsem netušil. A kde vlastně bydlí, když nemají kde bydlet?“
10. říjen - něco ke vztahu spravedlnosti a milosrdenství
Byly doby, kdy lidé házeli hlasy ODS bezmyšlenkovitě, stejně jako dnes Babišovi. Byly doby, kdy ODS dosahovala 30 – 40% volebních výsledků, lepších, než dnes Babiš. Byly doby, kdy celá země byla zaplněna bilboardy ODS a ČSSD. Dnes je těchto plakátů poskrovnu, daleko bohatší kampaň si zorganizoval Babiš.
Je to už cca pět let co jsem vzpomínala a ten článek [o asi (ne)skutečném štěstí] končil otázkou…
Tak co, už víte kolik zoubků má pivní zátka?
Je opravdu hnusné diskriminovat tyhle lidi rovnou na politickou objednávku!Právě ti neměli štěstí na láskyplný vztah! Patří mezi ně i mnoho handicapovaných!
Včera jsem měl možnost vidět poprvé po jeho nemoci Karla Gotta a měl jsem z něj radost. Byl opět plný energie, úsměvů a humoru.
Nešťastný konec lidské bytosti. A proto stop šikaně na školách i na veřejnosti! Zde jsou volné baladické verše.
Děly se, dějí podivné věci. Psáno volným a svobodným veršem.
O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se cestování, domova, zasněžené přírody a fantazie.
Většina komentářů se zabývá vítězi a poraženou opozicí, málokdo si však vzpomene na tisíce kandidátů, kteří zůstali nezvolení. A přitom řada z nich skutečně „stála za hlas“.
„Tady mi podepište ty papíry,“ stroze oznámil Josefovi doktor, jakmile se před ním po dlouhém čekání konečně objevil na nemocniční chodbě. „Jaký papíry? Já přišel navštívit manželku.“ „No přece úmrtní protokol.“
Dokončení reportáže z koncertu k výročí 80. narozenin Václava Havla.
Popíjím polosuché kutnohorské Chardonnay z vinařství Žáček ročník 2015 a protože platí "in vino veritas" na rovinu vám říkám, že nevím, o čem dnes budu psát. Asi o tom, co se mi teď honí hlavou.
Včera proběhl v Lucerně pořad Havel 80 v Lucerně. Jednalo se o rozsáhlý kulturní program skládající se z koncertů, filmů, výstavy, vzpomínek, pozdravů a gratulací Václavu Havlovi k jeho nedožitým 80. narozeninám.
Vepř jako pepř? To zní sice zajímavě, ale představit si to nedovedu. Asi se budu muset zeptat kmotra Petra; ten má s pepřením vepřů mnohaleté zkušenosti, a třeba mi to vysvětlí. Ovšem na druhou stranu: Když může být vůl jako kůl, a kluk jako buk, proč by nemohl být vepř jako pepř?
Groznyj, Doněck, Debalceve a nyní Aleppo... "Světlé zítřky" na dohled
Nelíbí se mi vysoké odstupné politikům, jimž zaniknul mandát! Ekonomika sice roste, ale to neznamená, dle mého názoru, plýtvání...
Krajské volby s mnoha „nevítězi“ vyvolaly řadu otázek o povolebních koalicích. Poměřováno parametry „politiky všedního dne“ se krajské koalice neobejdou bez kompromisů. Vzhledem k tomu, že kraje neschvalují zákony a jsou daleko blíže řešení každodenních problémů, je na místě pragmaticky šetřit s negativním vymezováním vůči potencionálním koaličním partnerům. Platí zde totiž více než kde jinde okřídlené rčení Jana Nerudy : „Kdo chvíli stál, již stojí opodál - den žádný dvakrát se ...
Okolnosti odchodu Karla Olivy z Ústavu pro jazyk česky Akademie věd České republiky, který dlouhá léta vedl, se staly v nedávných dnech předmětem značného mediálního zájmu. Jednak proto, že Karel Oliva je výrazná osobnost a to nejen v odborných otázkách českého jazyka, ale také pro jeho postoje v záležitostech veřejného zájmu, a dále, ba možná hlavně, proto, že tyto okolnosti byly, mírně řečeno, nestandardní. Nebudu se snažit v případu rozebrat, ale chtěl bych reagovat na dva nedávné články autorů ...
Je třeba napravit křivdy v národní i mezinárodní sféře. Nechť společnými silami porazíme terorismus. Výzkum vesmíru pro budoucnost důležitý. Opět je nezbytná spolupráce východu a západu.
Kvůli věčnému ponižování vzal hlavní hrdina spravedlnost do svých rukou! Balada je psána proti internetové šikaně a nevkusným diskusím! Jsem toho názoru, že se proti reálnému a virtuálnímu zlu musí postavit celá společnost.
Jak lze oloupit společnost o svobodu. Za bílého dne, před zraky všech.
Ministryně školství Kateřina Valachová si založila blog. Konečně jí někdo poradil to, co dávno ví mnoho dalších politiků, podnikatelů, i nás, řadových grafomanů: je to zadarmo a prakticky nikdo vám do toho nemluví.
Za trochou krásy šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v lednu - ale v duši věčný máj, šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy, šel pouští - a měl v srdci perly rosy. Za trochou krásy šel bych světa kraj, jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Myslím na lidi, myslím na krásy celého světa, mám rád přírodu. Není mi lhostejná situace v našem státě - rodné zemi.
Báseň o filozofických soubojích kolem dobra a zla, ať už vnějších, anebo vnitřních.
Úvaha, nejen o Bobu Dylanovi, zároveň navazuje na reportáž z oslavy 80. výročí narození V. Havla a diskuzi u ní.
V tisku proběhla následující zpráva: „Prezident Miloš Zeman vyzval ministra kultury Daniela Hermana, aby zrušil schůzku s dalajlamou, a v případě, že se s ním přesto sejde, neudělí jeho strýci státní vyznamenání. ,Řekl mi to před svědky na slovenské ambasádě,ʻ řekl o tom ministr Herman.“
Mám představu ohledně prosazování dobra ve společnosti doma i ve světě. Jsem proti útlaku vůči užitečným myšlenkám, vůči užitečným činům.
Tento materiál je určený především malým koťatům. Případní čtenáři z řad dospělých koček, kocourů, ba i dvounožců jsou též srdečně vítáni a jejich pozornost nám bude velkou ctí.
Úsporný život s minimálními náklady a bez dluhů je děsivým snem ekonomů. Dnešní liberální ekonomové se nemohou odtrhnout od vize nekonečného růstu materiálních prostředků. Zodpovědní občané, kteří si šetří na období nezaměstnanosti nebo na stáří nepatří do tohoto světa. Naopak zcela systémově se chovají ti, kteří se zadlužují. Na nekončícím plýtvání je založena celá ekonomika: zisky, zaměstnanost a daně státu.
Do roku 1948 patřila její rodina mezi respektované a hodné obdivu. Po únoru 1948 však byla nucena opustit milovanou vlast. V USA se Eliška Hašková Coolidgevypracovala na asistentku pěti prezidentů, později k vysokým postům na ministerstvu zahraničních věcí.
Řetězec hradních pochybení narostl do neúnosných rozměrů.
Politici lžou. Kromě ostrých loktů a absence skrupulí to patří k jejich základní profesní výbavě. Na globální úrovni lžou globálně – vzpomeňte si na chemické zbraně v Iráku jako důvod k invazi. Pamětníci si mohou připomenout zvací dopis 99 Pragováků, co zvedl z kasáren vojska (skoro) celé Varšavské smlouvy.
Poezie pro děti i dospělé z dílny podzimní přírody.
aneb Čtenářský deník o stejnojmenné knize Mariusze Szczygieła, polského novináře a čechofila. A také o tom, jak ve Varšavě koupit knížku, která vyšla před deseti lety, a v neposlední řadě o knihách českých autorů v Polsku.
A k tomu toulky po blízké krajině. Výběr z fotografického deníku prvních šesti měsíců roku 2016.
Vážení přátelé, poslední měsíce mám pocit, že se vracíme někam, kde jsme už jednou byli a kde v žádném případě být nechceme. Hovořím o tom, co se odehrává na pražském Hradě. Mluvím o neobyčejné servilitě, kterou jsme již desetiletí nezažili. Mluvím o strašné ubohosti. Mluvím o ohýbání hřbetů. Mluvím o strašné malosti. Mluvím o strašné hlouposti a omezenosti. Mluvím o sledování pochybných cílů, které prospívají jen úzké skupince lidí. Vůbec se mi nelíbí, že někteří ústavní činitelé tím nejubožejším ...
Vážení občané, chtěl bych Vám sdělit vlastní postoj k současné situaci, neboť se naše republika dostává...
Těch žen bylo celkem 67 a všechny byly popraveny v době mezi 21. srpnem 1945 (poprvé v československém soudnictví vykonán na ženě trest smrti) a 7. říjnem 1948. Soudilo se a popravovalo na základě předchozí dohody mezi vítěznými velmocemi, k níž se přidaly i země okupované nacisty (váleční zločinci měli být trestáni v zemi, v níž spáchali zločiny). Retribuční soudy probíhaly jednoinstančně bez možnosti odvolání a rozsudek byl vykonán do dvou hodin po jeho vyřknutí. O hodinu mohla pozdržet exekuci ...
Mít dobré známé, ale tím myslím opravdu dobré známé, to je totiž nejlepší životní deviza. Tím mám na mysli přátelství, co je na 100% nezištné, spolehlivé a trvalé. Měl jsem v tomto směru velké štěstí. Renatu i Reného znám už 36 let. Seznámili jsme se náhodou. Má, tehdy desetiletá dcerka, pobíhala někde venku a když přišla domů, aby neprošvihla večeři, kterou jsem právě uklohnil, oznámila mi novinu: "Papá, já jsem se seznámila s jednou paní a s jejím pejskem. Slyšela jsem jak na něj volá: čerte, ...
Ke středočeské Stříbrné Skalici mám úzký osobní vztah. V dětství mi byla druhým domovem, strávil jsem tam mnoho nádherných dní se svou milovanou babičkou.
Letošní metálobraní se zvrtlo málem na VŘSR, ještěže nemáme žádné křižníky. Pan „Nikdo“ nedostal medaili, což ohrozilo naší křehkou demokracii. Na barikády!
Rozdělené tábory v Evropských státech na sebe plivou (viz brexit), ale naše štvavá kampaň Pražské kavárny a prezidenta je ještě hnusnější a překoná ji snad jen bezmezné štvaní americké prezidentské kampaně. Vše to ukazuje na nedostatek občanské sounáležitosti a shody cílů. Zájmy, které jsou většinou mimo domov, převažují nad zájmy domova.
Příroda dokáže zázračně tvořit i v tomto pozdním podzimním čase.
Dne 28. října jsem se stavil v Museu Kampa. Přišel jsem tam se ženou, abychom oslavili státní svátek. Slečna u vchodu mi připnula trikoloru. Poprvé jsem takhle měl připnutou trikoloru jako desetiletý chlapec. Připnul mi ji nevlastní otec. Bylo to v Brně, v centru, kdesi u hotelu Avion. Nemyslím, že to bylo přesně 21. srpna 1968. Domnívám, že to bylo až následující den po vpádu ruských vojsk do naší země, kterým na povel Moskvy asistovaly armády Varšavské smlouvy s výjimkou Rumunska. Pamatuji se, ...
Tvůrčí čas podzimní neděle, která se vskutku vydařila.
Něco o očistci a G. Orwellovi
11.října 2016 uplynulo 120 let od smrti jednoho z velikánů klasické hudby, rakouského skladatele z období novoromantismu Josefa Antona Brucknera. Zůstává dodnes trochu ve stínu díla Beethovena a Brahmse, byl současníkem a velkým obdivovatelem Richarda Wagnera. Dokonce je s ním tak spojován, že i jeho si nacisté přisvojili a zneužívali k nacionální ideologické propagaci. Naštěstí, v poválečných letech převážily význam a kvalita jeho tvorby, dnes jsou jeho symfonie uváděny na všech světových pódiích ...
Pozdně podzimní příroda 2016 spíše připomíná jarní čas.
aneb Topocentrický pohled na vesmír v listopadu 2016. Stejně jako příroda kolem nás, obloha jako by se v listopadu ukládala k (pod)zimnímu spánku. Večer i ráno jsou na obloze planety, s některými se setká Měsíc, ale…
Na okraj rozhovoru Marka Ebena s Josteinem Gaarderem v pořadu Na Plovárně
Často slýcháme, že president Zeman získal ve volbách většinu. Tím se vyvolává mylný pocit, že Zeman zastupuje většinu českého národa. Ale ono tomu tak není. Z celkového počtu 8.424.235 oprávněných voličů Miloše Zemana volilo 2.717.405 voličů, zatímco protikandidáta Karla Schwarzenberga volilo celkem 2.241.171 voličů. Tvrdit, že president Zeman získal v roce 2013 většinu všech hlasů, je nesmysl. Zemana volilo celkem 32,36 % oprávněných voličů. Zemanovi voliči tedy představovali jen zhruba 1/3 oprávněných ...
Náš svědomí hlas dušičkový čas
Podle "morální teologie feldkuráta Katze" posmrtný život MUSÍ existovat, protože jinak bychom se nikdy nedozvěděli, jestli pan mluvčí mluví pravdu
Zapomenutý barokní patron a ochránce města Brna.
Samotný zámek sice není veřejnosti přístupný, ale zámecký park je nádherný. Dokonce i v podzimní mlze.
Myslím, že značný problém je, že nám zcela chybějí přirození kandidáti na presidenta. Takovými přirozenými kandidáty jsou třebas předsedové silných stran (vzor Klaus svého času). Jenže podívejte se, jak to naše strany se svými předsedy dělají. A také jací jsou ti předsedové.
Politika je holt holka nevděčná.
Země, kde ateista, který nemusí muslimy, nedá cenu židovi, protože katolík se setká s představitelem buddhismu. Taková hláška mi přišla e-mailem.
procházím se tajemnem
Psáno proti nenávisti a bezohlednosti v našem státě. Poezie dobová a aktuální v podobě epigramů.
Breberky rozděluji na hodné, zlé a otravné. K těm hodným a užitečným patří například beruška (a.k.a. slunéčko sedmitečné), jež likviduje mšice na našich růžových keřích. S napucaným bříškem si pak jde sednout na krajnici okolovedoucí cesty, odkud pozoruje, jak si na právě očištěných růžích pochutnávají srnky.
Krása barev na podzim v horách Jizerských, jedna malá procházka. A houby ještě rostou...
Země, kde ateista, který nemusí muslimy, nedá cenu Židovi, protože katolík se setká s představitelem buddhismu. Taková hláška mi přišla e-mailem.
Tvůrčí listopad přináší rozmanité nápady a pohledy.
Listy z fotografického deníku
„Mám ho tu doma, odteďka s námi bude bydlet už napořád. Viď, že se na mě nezlobíš?“ Esemeska dorazila Tomovi v nejnevhodnější chvíli, zrovna byl u šéfa na poradě a nemohl zareagovat.
aneb volíme menší zlo.
Tentokrát nikoliv na šrot. Stávající prezident nevyhraje volby. Pročpak?
Známý Boubínský prales zápolí s davy návštěvníků. Naproti tomu je prales v Hojné Vodě místo klidu a ticha, přesně takové, jaké si lidé pod pojmem prales představují.
Mám rád jemný deštíček. Líbí se mi, to co kdysi zpíval W. Matuška: "Mrholí, to vlhko padá k zemi" a já k tomu dodám: „pak totiž krásně je mi." Ale ještě je tu podmínka: musí být bezvětří a teplota okolo dvaceti stupňů, při takovém počasí totiž nevydržím doma, vezmu si na sebe svoji oblíbenou prši-bundu, narazím bekovku do čela, ohrnu si límec a vyjdu do ulic uplakaného města.
Aktuální báseň pro děti i dospělé v přírodní tematice.
Vždycky jsem si myslela, že tak se hledají zločinci a zatoulaní psíci. Plakátem vyvěšeným na kandelábru s vyčíslenou odměnou pro nálezce.
u nás dostává na frak jistě z tradice – myslím si, že vítězí už opravdu jen na té prezidentské zástavě. Díky internetu si ale dnes každý může tu svoji nalézt, jen to někdy dá fušku.
K 99. výročí "říjnové revoluce, která byla de facto v listopadu". Připomínat je třeba.
Ponurý i nadějný čas nejen k tvůrčí činnosti.
V pohádkách a Evropském parlamentu vždy dobro zvítězí nad zlem, ale v anglosaském světě to nějak nefunguje. Pracující burani se opět vzbouřili. Navzdory masivní propagandě to hodili Velkému Satanovi a „svět, jak ho známe, skončil“. Tak určitě.
... o právu a potřebě, případně nutnosti zevšeobecňování; aneb o tom, co nás k němu vede, kde jsou jeho příčiny a snad také o tom, jaké jsou mnohdy jeho důsledky
Ještě neoschl inkoust na mé úvaze o pravdě, kterou jsem psal hlavně pro nadcházející výročí litopadu 89, o tom, že je na čase nešuškat o pravdě a přiznat veřejně faktický podvod na většině nás, občanů ČSR.
Aktuální a dlouhodobý marasmus, v němž se nachází náš národ i okolní svět!
Možná vzniká nové hnutí s tímto názvem, ke kterému by mohli mít Češi, Moravané a Slezané velké sympatie.
Spisovatel a hudebník s vážnou tváří. S písněmi, z nichž vyzařuje nostalgie a přesto je při nich dobře na duši. Se zpěvem jen zdánlivě monotónním, při němž není třeba stupňovat rytmus ani dynamiku a přesto vás přitáhne. Ty písně ve skutečnosti nejsou smutné.
Bratislavský bluesový zpěvák, známý i u nás. O "pražském faktoru", zpívání s Bobby McFerrinem i účinkování se svým synem jsem hovořil s Petrem Lipou. Joe Cockerem z Blavy.
Erotický význam té věty jsem radši pominula, to bych mu musela nafackovat hned z první. Koukla jsem na něj a zpražila ho pohledem.
Bylo to smutné ráno, když jsem včera spustila Internet, abych se podívala do pošty a na hlavní přehled novinek, když titulní zpráva říkala, že odešel legendární básník a písničkách Leonard Cohen.
Před pár dny jsem narazil na nový film Leonarda DiCapria „Before the flood“, s českým dabingem pod názvem „Je s námi konec?“ Film velmi civilizovaným a poutavým způsobem upozorňuje na některé ničivé dopady lidských aktivit na náš domov - planetu Zemi. Je to pro mne citlivé téma – zastavit člověkem vedenou demolici Země považuji za hlavní úkol naší doby, pokud si máme jako lidstvo zvýšit šance na dlouhodobé přežití. Při sledování filmu mi však nesedělo jakým jednoznačným způsobem je dovozováno, že ...
Donald Trump napsal v jednom ze svých tweetů toto politicky nekorektní prohlášení: „Dejte mi čistý, nádherný a zdravý vzduch – což není to samé jako ty globálně oteplovací blbosti (v originále: ‘bullshit‘). Už mám dost toho nesmyslu!“. Trochu s vaničkou vylévá i dítě: Globální oteplování úplný nesmysl není, ale boj s ním nesmyslný, i podle mého názoru, je. Slouží hlavně bohatým elitám k posílení jejich moci a k oslabení demokracie, kterou tyto „elity“ často považují za nepříjemnou překážku. Tudíž ...
Protestní a zároveň budovatelská poezie, která čerpá ze života doma i ve světě.
Globalisté se snaží zakrýt prohru své skutečné politiky. Trump prý zvítězil proto, že je populista a slibuje nesplnitelné, voliči měli dost dynastií Clintonů a Bushů, dále proto, že je autentický a je opakem dosavadních prezidentů.
Anebo jinak: co jsme v amerických prezidentských volbách až tak strašně osudově vyhráli či prohráli? Není to náhodou tak, že je nám vnucován falešný mediální obraz jakési terminální "apokalyptické bitvy"?
Musím se však přiznat, že mi rozhlížení moc nejde, jelikož jsem na tom s očima očividně všelijak a občas docela bídně. Do dálky skoro nevidím (samozřejmě přeháním) a zblízka mi unikají důležité detaily. Léta nosím brýle, ale většinou je jen hledám, a když je náhodou najdu a dám na oči, zjišťuji, že mi jejich skla někdo úmyslně poškrábal a zamazal (kdo mi to dělá, dodnes nevím). Jindy mám naopak pocit, že jsem viděl až moc a raději přimhouřím oko nebo se dokonce taktně odvrátím. Přiznám se, že raději ...
a kálejí na něj mouchy. Pokud bude přijat zákon navrhovatelů z KSČM, ČSSD a ANO, dostanete za to flastr 1 rok a záznam do rejstříku trestů. Vracíme se do éry absolutistické monarchie a totality, a to krásně k výročí 17. listopadu, za poklonkování komunistickým čínským papalášům. Tím, že má ODS byla pro přímou volbu a někteří kolegové dokonce MZ podpořili ve volbách, beru svůj hořký díl zodpovědnosti. Bůh s námi.
V minulém roce dosáhla odchylka globálního průměru teploty oproti dlouhodobému průměru rekordních hodnot, což dodalo argumenty zastáncům boje proti globálnímu oteplování. Na vývoji globální teploty se vedle určitého antropogenního vlivu velmi podepsal efekt El Niño, které je vždy provázeno výrazným vzestupem teploty. V období po tomto jevu jsme však byli v minulosti svědkem stagnace nebo i poklesu teplot. Nastane to i nyní?
Říkal Švejk: "Paní Müllerová, když nějaký noviny napíšou, že císařpán je vůl, dostane ředitel přísnou důtku a bude muset zaplatit pokutu jednu korunu. Když to otisknou podruhý, dostane ředitel pokutu pětset korun. Kdyby si ředitel ani potom nedal říct a otiskl znovu, že císařpán je vůl, zakáže se vydávání novin!"
„Jakeše do koše, Masaryka na stovku!” skandovala jsem si doma před 27 lety ještě dlouho po demonstracích. Líbilo se mi, jak se to pěkně rýmuje i nerýmuje. Byly mi čtyři roky a vnímala jsem, že se děje něco velkého, ale spíš mě bavilo rajtovat tátovi na ramenou, vyvolávat hesla a zvonit klíči. Atmosféra jednoty při demonstraci je silná a opojná. I letos na Staromáku byla. Zítra je 17. listopad, oslava svobody, a já přemýšlím, co budu dělat. Asi uklízet.
Využít nacionalismu ke zvýšení porodnosti nelze. Bez náboženství není konzervatismu.
Již uvedený svátek provázejí mnohdy rozdílné emoce ohledně situace v našem státě a jeho směřování do budoucnosti.
17. listopadu jsme vyrazili jako správní vesničané do Prahy – matky demokratických demonstrací.
Až donedávna jsem se domníval, že k dobré hospodě patří samozřejmě i dobrá míra. Z tohoto hlubokého omylu mě vyvedl až číšník v jedné čelákovické restauraci.
Mojmír Lojda byl, jak se říká, dobrák od kosti. Otec mu zemřel, když mu bylo osm let a jeho přísná matka z něj vychovala takřka apoštola morálky, ale na úkor samostatnosti a praktického přístupu k životu. Mojík podléhal matce natolik, že se od ní nechal ve svých devětadvaceti letech dostrkat do manželství se ženou, kterou mu ona sama našla. Matka se chtěla dočkat brzy vnoučat, ale její volba sestřičky z Bulovky nebyla zrovna nejšťastnější, Mojmír se již za rok po svatbě musel rozvést.
V demokracii nejde o to, zda se miliardář stěhuje do státního bytu po černošské rodině, nebo ne, ale mělo by jít především o pravdu.
Sychravé podzimní večery jsou vhodnou příležitostí zavzpomínat si na světlejší chvilky a podělit se o pocity a dojmy z jarního cestování po ostrově a přilehlém okolí.
Poznámky k Festivalu svobody, 17. listopadu 2016, v den Svátku boje za svobodu a demokracii
Prosím Vás: když už píšete o věcech tohoto světa, aspoň se o nich trochu informujte.
Co mají krávy a mléčné výrobky společného s tanky? Více, než by se na první pohled zdálo. Jednoho je příliš, druhého málo a obojí je špatně.
má prý k obezitě sklon. No, to já taky. A jelikož nejsem býložravec, na základě přímočaré logiky z toho vyvozuji následující závěr: Nevzdávej se, holka, masa! Protože veganství ti pranic nepomůže.
Každé dítě, jako takové, je človíček hloubavý. K tomuto geniálnímu závěru jsem dospěl po celoživotních zkušenostech, jednak z dětství vlastního, jakož i z dětství mého syna. O mé dceři jsem toho napsal už spoustu, takže teď se pro změnu budu věnovat nám-mužům...
Když Jakub Strnad, generální ředitel Allianz pojišťovny, v rozhovoru pro serveriHNed.cz zmínil, že pojišťovna s platností od 1. prosince 2016 ukončí prodej investičního životního pojištění, vyvolal mnoho reakcí, vášnivých diskusí a více či méně kvalifikovaných komentářů o správnosti či nesprávnosti tohoto rozhodnutí.
Jen asi 10 km jihovýchodně od Krakova, při silnici do Tarnowa, je snad největší turistická atrakce v Polsku – zpřístupněný starý solný důl.
Dnes jsem chtěl koupit cibuli šalotku na výsadbu. Prodávající – dva starší manželé mi odpověděli: “ Ta se sází až na jaře. Ale to už si musíte koupit někde jinde, my to tu kvůli EET v březnu zavíráme.“
Verše o nástrahách sociálních sítí.
Jestli považujete Edvarda Beneše za muže, jenž se zasloužil o stát, neztrácejte čas další četbou. Finsko má také ve znaku lva a je maličké, tím však veškerá podobnost bohužel končí. Některá výročí se slaví, a některá nikoliv.
Příští sobotu se uskuteční chlupatá výstava na chlupatém místě. V srdci Prahy v kavárně U Chlupatýho ducha se sejdou opuštěné kočky, aby vstoupily do životů lidí, jimž třeba též nějaká milá a blízká bytost schází.
Jen pro radost
Legenda o Eleonoře Amálii von Schwarzenberg dala vzniknout její předzívce upíří kněžka.
V muzeu východních Čech v Hradci Králové a příjemná atmosféra těchto trhů naladí na začátek adventní doby.
Pau Carlos Salvador Defilló se narodil 29. prosince 1876. Že nevíte, kdo to byl? To jméno zní opravdu exoticky a podle něj by málokdo poznal, o koho se jedná. Když se ovšem řekne Pablo Casals, milovníci violoncella jsou hned doma.
Je tomu už několik let, co jsem se odněkud vracel vlakem a když jsem pak vystoupil na Wilsonově nádraží, zamířil jsem rovnou ke schodišti do podzemky. Vtom jsem si však uvědomil, že nemám jízdenku a tak jsem se začal rozhlížet, kde ji koupit, když jsem si, kromě těch spěchajících lidí, všiml jedné na místě stojící staré paní.
aneb Topocentrický pohled na vesmír v prosinci 2017. Nebojte, titulek tohoto příspěvku do blogu neobsahuje žádnou katastrofickou předpověď toho, jak nás těsně mine skázonosný asteroid nebo něco podobného. Ono to těsně vedle bude znamenat vzdálenost 4,3 miliardy kilometrů. Vydržte do konce roku i tohoto článku.
Čtvrtek 1. prosince 2016 bude významný den nejen pro všechny Ivy, které oslaví svůj svátek, ale také pro všechny podnikatele a firmy poskytující stravovací a ubytovací služby. Právě v tento den totiž pro ně začne platit povinnost evidovat veškeré tržby prostřednictvím speciálních k tomuto účelu určených technologických řešení, jež budou o příjmech automaticky informovat příslušné státní orgány.
Nepřeji si budoucí zatýkání těch, kdož mají svůj vlastní názor. Úloha velkého cenzurního bratra nepřipadá vůbec v úvahu – tu předem a v předstihu úplně odmítám!
Vybojoval druhé místo na Slavíku nácek, nebo nový Kryl? Měl by být Banga prezidentem jmenován řádným profesorem historie? Blog Lucie Provazníkové byl smazán, protože nepsala o vařeníčku.
Kdo si ty časy pamatuje?
Bohužel, název článku vyjadřuje pouze mé zbožné přání. Neboť ne všechny baby jsou schopny radit, a ta, kterou mám na mysli, už dávno radit nemůže. Bulharská věštkyně, známá pod jménem Baba Vanga, je totiž 20 let po smrti.
Je těžko hodnotit nějaký politický program bez ideového východiska. Protože si myslím, že jedině konzervatismus je ideál mající řešení pro současnou dobu, poměřím novou politickou stranu pana Robejška z konzervativních hledisek.
Vím, že to nemá lehké. Byl jedním z mála, kdo se veřejně ozval hned a dostatečně nahlas. Unést nenávistné útoky, které se za to na něj valí, není jen tak. Nicméně, dokonale to svědčí o "demokratičnosti" a "kulturnosti" pisatelů těch výhrůžek.
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, může být něco dokonalejší, než je EET? Proč trávit čas nakupováním vánočních dárků, když se mohu bavit její instalací...
no a? Co má bejt? :-)
... potvrzující to, co mnozí z nás dávno vědí. Češi nejsou empatičtí, a je to jednoznačně dáno také tím, že jsme byli součástí komunistického bloku; podobně totiž dopadly i jiné země tohoto uskupení, což asi není vůbec žádné překvapení
Chci to mít pod kontrolou. Vědět, na co se připravit. Vést spokojený, uspořádaný život. Žádné nepředvídatelné situace. Hezky pořádek.
... fascinace kombinací červeno-černo-bílé barvy má asi své opodstatnění a také mnohé dokazuje; podívejme se tedy blíže; a v té souvislosti jukneme podobně i na symboliku lebky a hnátů, tedy na vše, co je dnes tak podivně bagatelizováno
Není problém politickou stranu založit. Problém je politickou stranu udržet. Při zakládání nových stran létají vzduchem vzletná slova a ideály. Při jejich udržování stojí banalita všedního dne, dluhy a hádky. Není jasné, zdali otcové zakladatelé jsou připraveni tento každodenní boj podstoupit.
Milá redakce LN, rád bych se zeptal, proč rozhovor s Paroubkem ? Domníváte se, že to čtenáře LN opravdu zajímá, stejně jako čtenáře dnešního bulváru ?
Ráno jsem v oblíbené dejvické kavárně zaplatila za kafe, minerálku a čaj 131 korun. Tímto přestávám podporovat české kavárníky, pingly a další šmejdy, kterým nestačilo snížení DPH z 21 procent na 15, ale nutí mě díky zdražení vařit si kávu doma.
Řvát. Chtělo se mi řvát. Jenže jsem s ním seděla u stolu. Dobrovolně. I když vlastně donucená. Jenže kým? Sama sebou, že jo. Pak – na ten oběd mě pozval. Jo. Asi bych měla dojíst a vypadnout. Nedělat scény. Nebejt drzá. Kašlat na to. Ať si každej dělá, co chce. Třeba ať se nechá pozvat na jídlo někym, koho vlastně ani moc nezná a ani znát nepotřebuje. Někym, kdo je jí vlastně trochu protivnej...
Její články Jarka upoutaly, a tak si ji zařadil do svých oblíbených blogerů. Pokaždé se těšil, až mu pípne mobil a on si zas vychutná její jednou eroticky provokativní, jindy společensky kritické řádky.
Tak jako každý pátek jel Richard z práce domů oklikou přes Vršovice, aby se v šest hodin stavil pro Lucii, jíž právě končila pracovní doba v zubní ordinaci. Lilo a ona tam na něj čekala pod stříškou čekárny autobusů a hbitě vklouzla do jeho auta. "Ahoj Šanoár," řekl Ríša tak, jak si zvykl ji říkat a políbil ji na tvář. "Ahoj", řekla bezbarvě a on instinktivně vycítil, že je něco ve vzduchu. V autě zavládlo na pár chvilek napjaté dusno.
Prosincové abstrakce připomínají snad budoucí kapitoly při objevování dalekého vesmíru a osídlování životodárných planet. Jsou zároveň motivu svátečního, který znamená kontrast...
Není to zas tak hrozné. Drobný deficit ve fotografickém deníku mám, hlavně ve vikýřovém, ale svět jde dál.
Debata o platech v Aholdu je legitimní věc, ale proč se do toho s..e Sobotka, to mi hlava nebere.
V roce 2009 udělal Miroslav Kalousek geniální tah, když z KDU – ČSL vyvedl novou pravicovou stranu TOP 09 a spojil ji s hnutím Starostů. Po 8 letech spolupráce končí. Starostové buď najdou nového koaličního partnera, nebo se osamostatní. Ani jedno nemusí skončit jejich posílením. Proč?
V nedávném blogu na poctu Leonardovi Cohenovi jsem se zmínil o tom, že na odchody některých lidí nejsme a nebudeme asi nikdy dost připravení... Ještěže zůstává zaznamenána jejich tvorba
Nedělní ráno bylo opravdu mrazivé. Bylo to poznat na venkovních rostlinách, které byly pokryty...
Který je ten pravý Mikuláš - Děda Mráz, americký Santa nebo sv. Mikuláš?
Z vlastní sbírky kaktusů a sukulentů u nás doma (prosinec 2016).
Elektronická evidence tržeb je ukázka puritánské morálky v praxi. Krást a podvádět se nesmí, protože opak znamená jednosměrnou jízdenku do Pekla. V souladu s kalvínskou věroukou stát zavedením EET donutil své občany podrobit se vyšší morálce za cenu ztráty osobní svobody. Puritáni v USA v 17. století považovali bohatství a obchodní úspěch za důkaz Boží milosti. Své vůdce si volili podle toho. Do své kultury tak vnesli něco nového, co tam přetrvalo až dodnes.
Jít do kina? Ano či ne?
Ostravsko a Karvinou jsem měl zafixovaný jako krajinu plnou smogu a toxických lagun, ale předsudků jsem se bezpečně zbavil osobním poznáním.
České instantní vánoční křesťanství a Ježíšek z překližky. Nakupujte, posílíte světový mír a naše akcie. Vystřídá konečně Hradního velezrádce sv. Tomáš? Spokojí se Janda s funkcí gauleitera? Viděl jsem zvítězit lásku.
Přátelé, teď v čas vánoční, než půjdete na půlnoční, dejte své starosti k ledu, zazpívejte si koledu, a hned se smát budete: "Neseme vám EET"... Jak přísloví staré praví: Pohoda a smích jsou zdraví!
Jsem rád, že žiji v zemi, kde homosexuálové nejsou trestáni ani „léčeni“. Těší mě, že někteří z mých přátel se mi svěřili se svojí homosexuální orientací a že mi tak pomohli pochopit jejich svět. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že se neobejdeme jedni bez druhých – homosexuálové bez heterosexuálů a heterosexuálové bez homosexuálů.
Zápisky z večera vpravdě světových choreografií v Ostravě.
Už v Tutanchamonově hrobce byla objevena kresba zařízení, poháněném odrážením nohou od země.
Ne nejsme proletáři a nevoláme po socialistické revoluci. Podle výroků ministra Mládka jsme pouze „paraziti“, podle ministra Babiše jsme „zloději“. Ve skutečnosti jsme povětšinou bezvýznamnými podnikateli. Co těm významným pánům ministrům na nás tak vadí, že jim stojíme za to, aby nás uráželi, ponižovali, zašlapali do země?
Umísťovací výstava útulkových koček, která se minulou sobotu uskutečnila v kavárně U chlupatýho ducha v centru Prahy, byla pro mnohé lidské a kočičí bytosti úspěšná. Mezi vší radostí se však objevilo i pár momentů, které nepotěšily dvounohé ani čtyřnohé.
Ťaženie na Slovensku pôsobiacich mainstreamových masmédií proti tzv. extrémizmu a jeho najviditeľnejšej predstaviteľke – strane Kotleba – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS) – ďalej prebieha a bežný človek je nútený neustále sa presviedčať, že tieto médiá nemajú s férovým prístupom voči niektorým svojim oponentom vôbec nič spoločné. V nasledujúcom texte chcem tento stav porovnať s prístupom, ktorý panuje v mainstreamových českých médiách.
Nechci prorokovat události v příštím roce, neboť on bude zase jen pokračováním roku starého a výsledkem obecných trendů. Raději se zaměřím na směřování trendů, ze kterých už nějak příští rok vyjde.
Do krásné a kdysi neporušeně bílé říše tenisu jsem opovážlivě vnikl někdy v červnu roku 1966 (přesnější datum neznám) čili v době politické liberalizace a pokračoval pak i v létech tuhé normalizace a nepřestal si s tenisem ani po převratu v éře kapitalismu volné soutěže a ještě volnější korupce. Pomalu se s ním loučím v čase rozhádané a štěpící se společnosti. Údajně tady vládne blbá nálada, ale my na tenisu ji nemáme.
Pro naříkající nad zánikem hospod
(Prosincová svítání)
Je to znesvěcení, žertovat o královském nástroji nástrojů, myslí si teď určitě skalní milovníci. Naštěstí ve světě roste řada interpretů, kteří přistupují k varhanám hravě. Vlastně až teď objevují, co všechno na nich jde vyvádět. Porovnejme si zábavné ukázky hry s klasikou a ... No, a pak se uvidí.
Pamatujete si, jak v listopadu všichni fotili ten největší úplněk málem od doby, kdy vyhynuli dinosauři? Já jsem vás už tenkrát varoval – ten listopadový úplněk od nás ve skutečnosti vůbec vidět nebyl. Mám ale ještě jednu zprávu, a to dobrou. Největší a nejjasnější úplněk u nás v letošním roce uvidíme v prosinci. Tu špatnou najdete na konci tohoto článku.
Propaganda je umění a dá se dělat dobře, nestyďme se přiučit u mistrů oboru. Třeba v Kremlu. Ziad se poslal do bezpečí a teď je mu smutno. Nemůže kvůli tomu mluvit německy ani pracovat, a tak raději cestuje. Až mu Němci konečně přivezou zbytek rodiny, všechny je za odměnu naučí arabsky.
Vstala jsem ve dvě hodiny ráno, abych stihla prázdnou ulici. Opřela se čelem o sklo. Dechem kreslila mapy. Čekala.
Zavřeno, otvíráme na jaře. Celkem běžná informace na vratech nejen u skanzenů. Důvody jsou jednoduché – mít otevřeno přes zimu se nevyplácí. Tak tedy nasadit na foťák dlouhé sklo a jdeme na prohlídku zadarmo.
Poletoval lehký prosincový snížek, když Norbert zamířil ke svému mercedesu na parkovišti. Vinou zaseknutého budíka vstal dnes o hodinu později než by bylo nutně třeba, a tak se jen nahonem napil čaje, čímž zkrátil dobu snidaně na minimum, ale věděl, že do práce přijde tak-jako-tak pozdě. Navíc mu jeho protivná sousedka Bára Brčková u domovních dveří oznámila, že je na měm řada odmetat sníh před domem, což pro něj znamenalo další zdržení o deset minut.
řeknou slušně vychované, anglicky mluvící osoby, když něco pokálí. Ti, co mají srdce na jazyku, vyplivnou ve stejné situaci přehršel slov méně kultivovaných, ale to určitě nemusím nikomu vysvětlovat. Nehledě k tomu, že v předvánočním chaosu by stejně nikdo neměl čas mě poslouchat.
Parafráze apokryfní literatury, která je v současnosti aktuální, když se rozhlédneme. Záleží též na našich skutcích a činech, neboť život nesmí býti marný.
Baví se tři ženy, co daly manželům k Vánocům. „Koupila jsem věc, co udělá stovku za 10 sekund, je to Honda.” „Já mu koupila to, co udělá stovku za 5 sekund, je to Porsche!” Třetí je trumfuje: „Já koupila věc, co udělá 200 za sekundu, je to osobní váha!”
Vánoce za to nemohou. Jsou takové, jak nás je naučili naši rodiče vnímat. A okolnosti. Ačkoli pohled na ně se dá časem změnit. Znám rodinu, jíž na Štědrý den kdosi blízký odešel. Samozřejmě se na to nedá zapomenout (a ani nemá), ale už se to naučili nechápat tragicky, nýbrž jako přirozenou cestu. Že to tak asi mělo být. Naopak je mi líto všech, kteří neustále nadávají na to, jak jsou dnes Vánoce konzumní a jak na nás útočí odevšad už od první adventní neděle reklama. Vánoce jsou takové, jaké si ...
„Už jsi měl dost, kamaráde!“ oslovil jsem sám sebe v baru U krvavý dásně, kde jsem již nějakou dobu popíjel tvrdý alkohol a osazenstvo místního podniku otravoval svými přihlouplými příběhy, které osamělí pijáci obvykle vyprávějí. Barmanovi jsem vrávoravě zaplatil. „To byla dneska moje poslední sklenička,“ sdělil jsem mu na rozloučenou, ale on mi nevěnoval pražádnou pozornost, neboť takových otrapů jako já vidí dnes a denně desítky.
Z dílny vesmírné fantazie, která je plná záhad a překvapení (prosinec 2016).
Do metra přistoupila na náměstí Republiky, byla krásná. Prostor okolo sebe prozářila slunečním svitem svých vlasů, její večerní šaty přinesly odlesky měsíční. „Vrací se divadla nebo z koncertu,“ pomyslel jsem si.
Od roku 1989 jsem si udělal obrázek, kam ta naše země skutečně směřuje!
Jak před časem psal můj bloggerský kolega: přirozených kandidátů se nám nedostává. Nevadí; nejsou-li tu přirození kandidáti, jsou tu ještě kandidáti přirození - těch je dost.
„Monsieur, vous êtes fou,“ řekla mi moje matka, když jsem ji jednoho večera vezl autem na vernisáž do Musea Kampa. Musím říci, že tento svůj poznatek o mé osobě, o tom, že jsem šílený, mi ten večer, a v tom autě, zopakovala ještě několikrát. Nutno říci, že jsem přitom řídil, a to, prosím, dosti zběsile. Zběsilou jízdu přímo zbožňuji. Kdesi na Smíchově jsem ještě zběsileji předjížděl různé automobily, které mně zdržovaly v cestě na Kampu. O vlásek jsem minul několik vozidel v protisměru. Ještě ...
Na mém facebooku tuhle vzbudil ohlas článek věnovaný bambulím. Napadlo mne, že po vědění asi lační i čtenáři blogů LN. Tedy ti, kteří se ještě nenechali otrávit aktivitou trolů a trotlů v diskusi pod články (tímto všechny tři vytrvalce srdečně zdravím).
„Pokud nevíte, jakým způsobem začít recenzi, napište jednoduše – včera jsem byl v divadle,“ uvedl kdysi Clive Barnes, dlouholetý divadelní a taneční kritik The New York Times a jedna z nejvýraznějších postav na tomto postu ve dvacátém století vůbec. Jeho rada přichází jako na zavolanou právě v okamžiku, kdy máte uvést svůj článek na tak notoricky známé téma, jako je Labutí jezero a vyhnout se přitom všem klišé a floskulím, jež k tomuto titulu už neodmyslitelně patří.
Spolehlivých průvodců není nikdy dost.
... A zazvonil zvonec a bigblogru je konec. To je ono překvapení, které ovšem překvapením není, každý to věděl už víc než rok a když nevěděl, tak to aspoň tušil. Autoři mají však benevolentní možnost si ještě po celičký rok 2017 své články klidně stáhnout. Aspoň tak zní vyjádření pana tzv. produktového manažera Marcela Šulka. Díky za ty blůmy!
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas..
Na BigBlogeri som strávil pekných pár rokov môjho života. Nielen, že som dostal priestor prezentovať vlastné názory, či prinášať rozhovory s rozmanitými ľuďmi, zároveň som sa stal členom peknej a pestrej blogerskej komunity a s chuťou som si prečítal aj články ostatných. Momentálne mi neostáva, než túto kapitolu pomaličky uzavrieť (hoci pravdepodobne ešte jeden článok tu publikujem) a rozlúčiť sa so všetkými, ktorí boli akýmkoľvek spôsobom spätí s mojimi blogmi. Ďakujem svojim čitateľom za pozornosť, ...
Všechno, v čem je aspoň kapka života, má svůj začátek a konec.
Kdybych byl věřící, věru že bych napsal: Bůh je mi svědkem.
Měla jsem pro Vás připravený úplně jiný článek. Shodou okolností také o člověku, který překvapivě rychle upadl v zapomnění, jako stránky těchto blogů. Ano, asi už také víte, že zdejší prostředí končí. Rozhodlo o tom vedení Lidových novin a tak asi mají své důvody. Přijde mi to škoda, stejně jako v případě člověka, o kterém jsem chtěla v těchto dnech napsat. Tedy o jeho tvorbě. Tak si ho přečtěte aspoň teď – jako můj poslední blog zde na BB Lidovky:
Což se dalo očekávat; on ten BigBloger, na němž se poslední dobou smělo všecko, začínal churavět nemocí, s níž si lékaři často neví rady. A co se v takových případech stává, pravděpodobně víme všichni.
Říká se tomu „syndrom zelených pomerančů a nahnilých jablek“. Poprvé jsem se o tomto jevu dozvěděl na přednášce Jany Maisnerové z Prahy – Radotína, která u nás před mnoha lety měla přednášku o Mosambiku. V této zemi strávila rok a zjistila jednu zákonitost: Na tržnici se všude prodávaly jen zelené pomeranče a nezralé ovoce. Proč? Jakmile něco vyrostlo, ještě před uzráním to majitel utrhl a nesl na trh, protože se bál, aby to někdo neukradl a aby o to nepřišel. Tak to byla chudá země, že ...
Když se o někom říká, že neví, jak se jmenuje, nepovažujeme to zrovna za pochvalu. A přesto něco takového postihlo právě vznikající stranu, která chce, abychom ji říkali „Realisté“.Nechala se však zaregistrovat pod názvem „Strana regionů“. Proč asi? Jedná se o skvělý marketingový tah, nebo jde o projev nezkušenosti a zmatenosti? Možná to bylo geniální a voliči se jenom pohrnou. Může to však být ono osudné klopýtnutí na startu, které Realistům prohraje celý závod již v první minutě.
Poslední letošní procházka a poslední blog zde. Snad se ještě stihnu rozloučit. BB končí, pokračovat budu jinde. https://kareld1.blogspot.cz/ http://karel.pise.cz/
Věci končí a začínají. Neměla by však nikdy skončit lidskost a namísto ní začít jakási temná, barbarská doba. Proto ten pozdrav: Á Dieu - s Bohem.
„Už jsi měl dost, kamaráde!“ oslovil jsem sám sebe v baru U krvavý dásně, kde jsem již nějakou dobu popíjel tvrdý alkohol a osazenstvo místního podniku otravoval svými přihlouplými příběhy, které osamělí pijáci obvykle vyprávějí. Barmanovi jsem vrávoravě zaplatil. „To byla dneska moje poslední sklenička,“ sdělil jsem mu na rozloučenou, ale on mi nevěnoval pražádnou pozornost, neboť takových otrapů jako já vidí dnes a denně desítky.
Přišel mi e-mail, že blog na Lidovkách se ruší. Nu a co, však už stejně dávno nepíšu, pomyslela jsem si nejprve. Nějaké texty si budu z nostalgie zálohovat, nějaké nechám pominout.
Někde se mažou nezpůsobné blogy, jinde se z technických důvodů zavírá celý krám. Prašť jako uhoď. Po žních k Bangovi nejdu, protože mu vadí sprostá slovíčka, gadžové a odlišné názory.
Pokračování fotografického deníku z období od července do prosince 2016
Moc hezky napsáno - alespoň mně se líbí. Posuďte sami....
Operátor O 2 bezostyšně v březnu okradl spoustu držitelů pevných linek, když zrušil všechny slevy, "oznámil" to ve faktuře, na druhé straně, drobným písmem - neprojednal, nezměnil smlouvy, dozvěděl jsem se a až z dalšího vysokého vyúčtování - mně skočila cena z 60ti na 300 a nic nepomohly reklamace.
Blog na Lidovkách s koncem letošního roku končí. Rád bych se nyní zde v tomto prostředí rozloučil se všemi svými čtenáři a poděkoval jim za čas, který strávili u mých článků. Občas někoho naštvaly, snad byly maličko i zdrojem potěšení. Zároveň Vám všem přeji krásné a pohodové Vánoce v kruhu Vašich blízkých a mnoho štěstí do roku 2017, ať je lepší, než byl ten letošní a ať se Vám splní vše dobré, oč myšlenkou jen zavadíte.
Přišel čas se rozloučit. Redakce oznámila, že je nucena z technických důvodů službu BigBloger ukončit k 1. lednu 2017.
Jak si udělat z prdu kuličku ví mnozí. Jak si udělat z vlastního naštvání nejhezčí vánoční dárek, to by možná nevěděl ani Přemek Podlaha. Prozradím návod.
Už jsem myslel, že do konce roku na Bigblogeru publikovat nebudu, ale...
Doufám, že tento příspěvek bude přijat se smyslem pro zdravou nadsázku. Vracím se zatím na svoje osobní stránky, ze kterých jsem vyšel. Všem přeji radost a požehnání do nového roku.
S posledním dechem a slzou v oku sem ještě strkám novoroční přání, které mi přišlo včera večer poštou ranní. Krátké, výstižné a poučné:
aneb Dění na obloze v roce 2017. Pár zatmění Měsíce, velmi blízká setkání planet a Jupiter opisující elegantní kličku v souhvězdí Panny – to budou ty nejzajímavější očekávané události na naší obloze v roce 2017.