24. 07. 2022
Razila filozofii, že co nejde silou, musí jít větší silou. Měla několik prací, dokončovala vysokou školu, pokud spala, tak jen pár hodin. Odpočinek, relax, dovolená nula. Vždycky je potřeba něco udělat, někam jít, něco zařídit. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. „Dopadlo to tak, že jsem ve finále byla schopná jen ležet a brečet. Těžko se to slovy popisuje. Radost, štěstí, smích, naděje, všechno postupně odešlo. Zbyla mi jen apatie, znechucení sama sebou, pláč a ta postel,“ vzpomíná Petra Bartoňová z Brna na zkušenost se syndromem vyhoření.